Držitel titulu WBF, šestinásobný mistr České republiky v amatérech, jako profesionál odboxoval neskutečných 17 titulových bitev, ve kterých získal české i mezinárodní tituly… Tomáš Adámek alias „Jumbo“ ví, jak chutnají výhry, stejně dobře ale zná pocit, když se v ringu potká s o generaci mladším soupeřem. Profesionální boxer je pořád ve skvělé kondici, věnuje se výchově mladé generace, a když neboxuje, snaží se co nejlépe regenerovat. „Veterán českého boxu“ tvrdí, že správná životospráva je polovinou úspěchu každého sportovce.
Máte na kontě 54 zápasů. Které považujete za nejzásadnější?
Pokud jde o úspěch v profi ringu, pak samozřejmě ten z roku 2015 o mezinárodní titul WBF. Vyhrál jsem ve Francii, nad Francouzem. Porazit domácího je vždycky těžké. Vím, o čem mluvím. Když boxuju v Čechách, je to úplně jinačí, osobnější, motivující. Nedávno někdo spočítal, že jsem doma 12 let neprohrál, tak snad je v tom vidět, že tady nechci nikdy nic podcenit.
Jak jste se k boxu dostal?
Kolem puberty jsem samozřejmě viděl filmy jako Rocky, obdivoval jsem van Damma. S partou kamarádů jsme chtěli něco podobného zkusit. Začal jsem thajským boxem, pak mě chytl box. Bylo mi asi 16, když jsem se na box vážněji zaměřil. O tři roky později jsem přešel do klubu SKP Ústí nad Labem. Musel jsem se odstěhovat od rodičů. No, snadné to nebylo.
Vaše nadšení asi nesdíleli.
To ne. Ale když viděli, že začínám vyhrávat turnaje, vozím z nich ceny a postupně si boxem dokážu vydělat, tak to vzali.
Sám máte dva syny. Vedete je k boxu?
Vyloženě ne. Starší kluk má rád knížky, je přemýšlivý. Mladší, to je raubíř, chodí se mnou na tréninky, ale nenutím ani jednoho. Cokoli je bude bavit, v tom je podpořím. Trénoval jsem spoustu kluků, které k boxu přivedli rodiče, a viděl, jak moc je to nebaví. Tímhle směrem u svých dětí určitě nepůjdu. Když budou chtít boxovat, ať boxují, když si ale vyberou tanec, fotbal, nebo třeba plavání, žádný problém, budu rád. Důležité je, aby něco dělali.
Zůstaňme ještě u dětí a mladých sportovců. Co byste začínajícím boxerům poradil?
Když začínala moje generace, učili jsme se maximálně z filmů. Neměli jsme absolutně představu, jak se trénuje v cizině, co jíst, čím regenerovat. Dneska si holky a kluci najdou spoustu věcí na internetu, ale i tak je důležité svěřit se do péče zkušeného trenéra. Moje jediná rada asi je: hlavně si dejte pozor, aby vás box bavil, abyste ho měli rádi. Protože pak u něj vydržíte i přes pubertu, což je zásadní, a jedině tak dosáhnete nějakých výsledků.
Trénujete jenom děti?
Naše AFA (Adámek Fighting Academy) je otevřená úplně každému. Chodí k nám dospělí, teenageři i děti. S každým nově příchozím se bavíme o jeho cílech, motivaci a podle toho stavíme trénink. Trenér si ke svému svěřenci musí najít cestu, zjistit, jestli potřebuje chválit, povzbuzovat, nebo být pod tlakem. Musí se na trénink i trenéra těšit a být k němu i k sobě upřímný. Já jako trenér dokážu pochopit, když klient řekne, že nemá zrovna den. Trénink pak přizpůsobím tomu, jak se cítí a co potřebuje. Vždycky je lepší, když to odtrénujeme na pohodu, než abychom to oba dělali z donucení.
K tomu pořád boxujete. Na co myslíte, když jdete do ringu s klukem o deset patnáct let mladším?
To víte, že mě to v hlavě už nahlodává, myšlenky na zranění tam jsou. Je to jako v každém sportu. Připustit si takové pocity můžu, nesmí mě ale ovlivnit. Boxujeme větší část svého života, víme, co a jak dělat. Lidi, kteří tomu nerozumí, říkají, že se rveme jako blázni, tak to ale není. Kdysi jsem tvrdil, že budu v profi kategorii do 33 let. Dneska je mi 42, pořád mám z boxu radost, tak se mu věnuju. Musím samozřejmě víc myslet na přípravu a regeneraci. To je základ a s přibývajícími roky i čím dál důležitější součást tréninku.
Co si pod regenerací profi boxera můžeme představit?
Po zápase trošku polevím z tréninku. Podle pocitu tak tři dny vynechám úplně všechno. Možná si jdu zaplavat, do sauny, na masáž nebo si zahraju fotbal. Prostě změním druh činnosti. A odměním se jídlem. Když člověk od 17 let pořád shazuje, rád si občas dopřeje něco ne úplně zdravého. Ale jenom občas, protože životospráva podle mě dělá 50 procent výkonu.
Doplňky stravy tedy nezavrhujete.
V žádném případě. Pokud jde o Juvenil, vyzkoušel jsem všechno. A zůstávám u něj. Užívám kapky, ty dáváme i dětem, rozpustné tablety a partnerka si nemůže vynachválit Juvenil Detox. Když je člověk mladý, tak to tak nepociťuje, ale v našem věku už musíme doplňovat tělu, co potřebuje. Skvěle se mi osvědčuje Juvenil Booster. Myslím, že kdybych Juvenil nebral, tak je moje regenerace o 50 procent horší.
