Odříkání si něčeho, co skutečně nepotřebujeme, patří do kultury mnoha národů od předkřesťanských dob. Vychází z přírodních cyklů, a protože jsme stále s přírodou pevně svázáni (i když si to často neuvědomujeme), jaksi mimoděk se k tradičním postupům vracíváme. Jednou z příležitostí je doba masopustní, začínající Popeleční středou a končící Bílou sobotou, kterou následuje Květná neboli Velikonoční neděle.
Pokaždé jiný, ale vždycky podobný
V češtině odvozujeme slovo půst od staročeského póst, který lze vnímat v souvislosti s německým výrazem Fasten vycházejícím z gótského slova fagan. To znamená zastavit se, sebrat se či sečkat. Půst je tedy ve své podstatě zastavení každodenní stravovací rutiny, hektické životní cesty s možností pozorování okolního světa a sebe sama.
Postní období významně spojujeme s vírou a vyšší mocností, tedy bohem, ať už si ho různá náboženství představují jakkoli. Délka a podoby půstu se značně liší, a to v závislosti na období, národu, společenství. Vždy jde ale o výraz pokání a čas intenzivních proseb a modliteb.
Křesťané věnují půstu tradičně každý pátek (na památku Ježíšovy smrti), delší postní období absolvují před velkými svátky (40 dnů před Velikonocemi a 4 neděle o adventu před Vánocemi).
Buddhisté nazývají postní den slovem upósatha. Připadá na dny úplňku, novu, 1. a 3. den měsíční čtvrti. Nedodržují radikální půst, spíše v té době směřují k umírněnosti, protože Buddha je vede na spirituálně-etické cestě osvobození a prozření.
Pro hinduisty jde o dobu duchovního očišťování. Frekvence půstů souvisí s ročním obdobím, nejčastěji je dodržován 1. den v měsíci, 11. den lunárního měsíce a každý 1. den v týdnu (na počest jednoho z bohů).
Judaismus využívá řadu dní přísného půstu. Začíná večer a končí západem slunce následujícího dne, veřejné postní dny zahrnují 7 různých druhů půstu.
A konečně islám nabádá k hlavnímu postnímu období, tedy ramadánu. Během devátého měsíce islámského lunárního kalendáře tak panuje zvyk nejíst a nepít od rána do západu slunce, k hodování je vyhrazen čas až během večera a noci.
Katalyzátor duchovního růstu
Půsty nejsou jen způsobem, jak ulehčit tělu a pomoci mu v očistě. Nebo jak se propojit se spiritualitou. Současná doba jim přidává další rozměr – půst vnímá v kontextu duševního rozvoje, mentálního růstu, poznání sebe sama až jakéhosi osvícení.
Jakmile není tělo zatěžováno zpracováním fyzické potravy, lze pozorovat zbystření mysli, otevření a schopnost vnímat svět i život v širších souvislostech. Lidé podstupující pravidelné půsty uvádějí, že díky nim získávají větší víru v sama sebe, zároveň upevňují svou intuici.
Objevují nový směr života, optimistický náhled na realitu, mají chuť podnikat dlouho odkládané změny nebo plány. Postit se podle nich znamená „položit své tělo na pomyslný oltář, aby duše, srdce i mysl mohly vzlétnout vzhůru“.
Týden, nebo měsíc?
Je na každém, pro jakou variantu se rozhodne. Proces půstu je velmi osobní záležitost. Jde totiž o období hledání, čas pro sebepoznání, meditace, modlitby. Před zahájením půstu je důležité si ujasnit, proč tak činíme. S jakým záměrem do půstu vstupujeme, co je jeho cílem. Protože bez vyššího smyslu jde pouze o hladovku, která bude zřejmě týrat nejen tělo, ale i ducha.
Krátkodobý půst (do 7 dnů) je spojen hlavně s očistou těla, vyplavením toxinů (detoxikací a pročištěním gastrointestinálnímu traktu. Výhodou je snazší zavedení nových stravovacích návyků. Krátkodobé půsty je vhodné si naordinovat po obdobích hojného na sytá jídla (Vánoce, dovolené all inclusive) nebo při některých fyziologických obtížích (např. německá lékařská metodika při Půstu pro zdraví doporučuje přijímat 7-10 dní jen zeleninové šťávy o celkové energetické hodnotě cca 250 kcal/den), což dle výsledků svědčí lidskému organismu.
Dlouhodobý půst (od 10 do 40 dnů) samozřejmě tělo také očistí, navíc má ale významný vliv i na psychiku. Je skvělým nástrojem pro nalezení odpovědí na otázky, které můžeme najít uvnitř sebe. Během dlouhodobého půstu dochází k přehodnocení priorit i způsobu dosavadního života či k posunu na životní cestě a posílení víry.
Čistá voda, šťávy, vývary i čaje
Původní koncept půstu pracuje s pouhým popíjením čisté vody. Lidé dříve odcházeli do pustiny, daleko od běžného života, rodin i problémů, aby hledali skrze meditace a modlitby boha nebo svou víru upevnili.
Odejít dnes na měsíc mimo civilizaci a pohroužit se do meditací není pro většinu lidí úplně reálné, proto se k čisté vodě během půstu přidávají stoprocentní zeleninové nebo ovocné šťávy, čistý hovězí vývar a bylinkové čaje. Dodají energii, aby mohl člověk i během půstu chodit do zaměstnání a zvládal každodenní povinnosti. V půstu však není vhodné jakékoliv cvičení, možná je maximálně procházka.
Co se během půstu v těle děje? Organismus po nějaké době bez pevné stravy přepne na tzv. vnitřní výživu a je kvalitně vyživován z vlastních zásob. Člověk disponuje zásobárnou energie v podobě tuku, který se v době půstu začne přeměňovat na potřebnou energii (ketóza). Uvádí se, že 1 g tuku představuje asi 9 kcal. To znamená, že 1 kg tuku poskytne tělu energii v hodnotě 9 000 kcal.
Zmiňme ještě mechanismus autoflagie, tedy jakési recyklace, kterou buňky během půstu likvidují své nepotřebné a staré součásti, většinou bílkovinné povahy. Představuje nouzový zdroj energie ve stresových podmínkách a umožňuje obnovu a omlazení buněk. Za výzkum autoflagie obdržel v roce 2016 japonský buněčný biolog Jošinori Ósumi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Tento článek je pouze zdrojem informací o možnostech půstu v širším pohledu. Jeho záměrem není k půstům nabádat nebo je doporučovat. Domácí půst není vhodný pro lidi užívající pravidelně léky, osoby s příliš nízkou tělesnou hmotností, duševními onemocněními, depresemi i chorobami spojenými s příjmem potravy, alkoholovou nebo drogovou závislostí, těhotné a kojící ženy, děti a seniory.