Kdo aspoň trochu běhá, nemohl si jich nevšimnout. Soňa a Michal Hrabcovi alias Running2 povzbuzují, radí a baví všechny běžkyně a běžce. Svými články motivují úplné začátečníky i zkušené ultramaratonce. S humorem komentují zbytečné chyby, stravovací přešlapy nebo hledání ztraceného elánu. „Neučíme ostatní běhat, ale milovat běh,“ shodují se. Zajímalo nás, jak vypadá jejich rok a jestli i pro ně platí, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
My hobíci začínáme každý rok spoustou sportovních předsevzetí. Jak to máte vy?
Soňa: Předsevzetí? No, že budu pravidelně běhat. Ale teď vážně, já si žádné nedávám, když je potřeba, udělám změnu nebo plán kdykoliv během roku. Naše tempo je raketové, a tak víme, že plánování je pro nás zbytečné. Ano, asi vím, jaké nejdůležitější závody nás budou čekat, ale vždycky se něco ve správný čas vyvrbí.
Michal: Jediným plánem je pro mě pořádně si vše užít. Závody plánuji postupně a vím, že plánování formy má u mě smysl až někdy na konec sezony, případně léto, kdy si dávám nejtěžší závody. Ne vždy dopadnou podle představ, ale vždy myslím hlavně na to, abych doběhl ve zdraví.
Únor je měsíc, kdy morál padá na nulu. Zima, sníh, někdy břečka, jindy led, tma ve čtyři odpoledne… vždycky je na co se vymluvit. Co radíte spoluběžcům, když se jim fakt nic nechce.
Soňa: Samozřejmě že i mě se občas nechce, ale mám na běhání vybudovaný návyk, takže moje tělo tento pohyb vyžaduje, a když pár dní za sebou náhodou běhat nejdu, tak se ho dožaduje. Hodně mi pomáhá také parťák – Michal. Zavelí: Jdeme. A jdeme. Když stojím oblečená před domem, tak vím, že mám vyhráno. Špatné počasí mi nevadí, jen je nutné jít hned po doběhu do sucha a do tepla.
Michal: Zimu miluji. To jsem nejméně dvakrát týdně někde na horách na skialpech, nejčastěji na Ještědu, Klínovci nebo v Harrachově. V podstatě je to vrchol zimní sezony.
Březen přináší epidemii detoxací. Prý se bez odlehčení stravy nelze obejít, natož se zlepšovat v jakékoli sportovní disciplíně. Jak má vypadat strava běžce?
Soňa: Na téma běžecká strava by se dala napsat kniha. Obecně jíst zdravě a vyváženě, ne jednostranně. Nezapomínat jíst a pít do doběhu. Řada běžců, zejména žen-běžkyň, si myslí, že když si po tréninku nic nedá, že lépe zhubne. Není tomu tak, tělo potřebuje po zátěži energii, aby mohlo regenerovat. Když to bude vynechávat, budete jen unavení a nikam se neposunete.
Michal: Asi nejméně oblíbený měsíc, pro mě měsíc bilancování a přemýšlení, jestli zvýšit tréninky, nebo ještě chvíli držet zimní režim na horách. Pro většinu běžců je to krátce před prvními závody a je třeba začít přemýšlet nad tím, který si dám jako závod, kde ze sebe dám všechno, a na který půjdu jen nasát atmosféru. Tomu by měli přizpůsobit i tréninky a myslet na odpočinek.
V dubnu se diáře plní termíny závodů. Jak se dobře připravit?
Soňa: Určitě si nedávat vzdálenost závodu, na kterou nemám natrénováno. Chce si to aspoň párkrát zkusit. Nebo alespoň větší část. Taky je důležité se před závodem dobře vyspat, večer si dát jídlo se sacharidy (například těstoviny, rýži). Určitě přímo v závodě netestovat nové boty nebo energetické tyčinky či gely, které jste nikdy nezkoušeli. A také je fajn na závod připravit hlavu. Proběhnout si trať v hlavě virtuálně a myslet na to, jak vbíháte do cíle. To pomáhá mně, i myslet na účastnickou medaili, která mě tam čeká.
Michal: Základem je vědět, jak na tom jsem. Měsíc před závodem mám nejtěžší tréninkovou přípravu. Pak pomalu zvolňuji a snižuji délku a zvyšuji intenzitu. Poslední týden už mám jen krátké, ale intenzivní tréninky.
V květnu se bez lásky neobejdeme. Jaké plusy a minusy mají společné sportování, společná práce, společná focení, společné psaní, společně trávený volný čas?
Soňa: My to máme tak, že fungujeme v mnoha věcech jako dvojice. Máme hodně společného, ale v některých věcech jsme dost odlišní. Vzájemně se to skvěle doplňuje. Já například moc nejsem na technické věci, zato umím plánovat čas a vždycky říkám, že jsem taková naše domácí sekretářka.
Michal: Jeden bez druhého bychom se nikam nedostali. Vždy se podržíme a snažíme se využít na maximum to, co každý umíme nejlépe. Jediné, čemu se vyhýbáme, jsou společné závody. Máme jen čestné výjimky, a i tam jsme se dohodli, že v takovém případě nám nejde o výsledek, ale spolu si to užít.
Další měsíc vyhání do parků a na stezky snad nejvíc běžců v roce. Kam se vydáváte, když potřebujete trochu orazit, užít si ticho a klid?
Soňa: My máme výhodu, že kousek za domem máme krásný Chuchelský háj a tam davy nebývají. Milujeme ale oba hory. Takže nasedneme do auta, za chvíli jsme v oáze ticha a klidu.
Michal: Máme svá oblíbená místa, kousek za Prahou, nebo třeba Lužické hory. Když to jde, mizíme do Alp nebo jiných hor, kde se dá snadno dennímu shonu utéct.
Pro červenec jednoduchá otázka: Existují situace, kdy je lepší nevyběhnout?
Soňa: Ano, neběhat, když jste nemocní nebo vás něco dlouho a hodně bolí. A také není bezpečné běhat v bouřce.
Michal: Někdy je těžké poznat, kdy je to lenost a kdy opravdový problém. Tělo se totiž často jen brání pohybu. Takže pokud něco bolí a není to jen únava, pak rozhodně platí: Dát si pauzu. Také platí, že je třeba občas zařadit volný den, i když mi nic není. Jednou týdně je to zkrátka potřeba.
S výhledem na chladnější část roku nastává v srpnu čas pro doplnění šatníku nebo botníku. Co je pro vás naprostou nezbytností?
Soňa: Základem jsou kvalitní běžecké boty, na těch nedoporučuji šetřit, a pokud je to možné, před koupí si je i otestovat. Existují různé testovací akce, kde to lze. No a pro ženy je alfou a omegou dobrá sportovní podprsenka. Musí dobře sedět, nic nesmí skákat a také o ní při běhu nesmíte ani vědět.
Michal: Základem jsou boty. Každý běžec by měl mít aspoň troje boty v dobrém stavu. Funkční triko a kraťasy, které nedřou. Často se zapomíná na dobré ponožky, pevné a prodyšné. Zbytek jsou jen hezké doplňky, které můžou být fajn a třeba nás i baví. Nebo je potřebujeme pro delší závody.
Poraďte prosím, jak v září připravit tělo na vyšší nálož infekcí, čím posílit imunitu nejen na podzim?
Soňa: Hodně chodit ven a být na čerstvém vzduchu, klidně chodit do práce pěšky, pokud to jde. Samozřejmě imunitu ovlivňuje, co jíte. Já ji ráda posiluji fermentovanými potravinami, například produkty z mladého kokosu, a taky mám ráda fermentovanou zeleninu. Každý rok dělám hromadu kimchi, je v něm zázvor, chilli a česnek, a to jsou zabijáci virů. Celoročně oba imunitu posilujeme také Juvenilem.
Michal: Rozhodně pohyb, rozumné otužování a nezapomínat na přírodní vitaminy.
Říjnový dotaz se nabízí: Ať už jsou plány jakékoli, někdy do nich něco hodí vidle. Kdo u vás rozhoduje jak, kam a kdy se poběží? A komu náleží právo veta?
Soňa: Takto to nemáme. Vždy jsme schopní se normálně dohodnout. I když tím, že jsme oba rohaté znamení – já jsem býk a Michal je beran -, tak jdeme do sebe. Sice je to někdy pořádný nářez, ale pak je vše vyřešeno a vzduch je čistý.
Michal: Někdy je to těžké, občas se i pohádáme, ale vždy se nakonec shodneme. Oba víme, že některé závody prostě nestihneme, a tak musíme občas oba ustoupit.
Podle toho, co vidím na vašem webu, jste vyzkoušeli většinu sportů ve všech ročních obdobích. A se super výsledky. Co jste se ale nikdy nenaučili, i když byste moc chtěli?
Soňa: I když jsem vždycky bývala skvělou lyžařkou, tak jí jsem na upravených sjezdovkách a trochu mám problémy s volným terénem při sjezdu a skialpech. Takže tohle bych chtěla umět. A taky si lépe ještě vypilovat ježdění na windsurfingu, abych opravdu jela dlouho ve skluzu a uměla i otáčku zvanou halza.
Michal: No tak zatím je to surfování na vlnách. Pevně věřím, že se to ještě naučím.
A na konec, co nejkrásnějšího jste kdy našli pod stromečkem? A co byste tam rádi našli letos?
Soňa: Nejdojemnější bylo pod stromečkem najít zásnubní prstýnek, kdy mě pak Michal požádal o ruku. Na to se nikdy nezapomene. A co letos? Víte, já nic nutně nepotřebuji, takže být ve zdraví a klidu s celou rodinou.
Michal: Vždycky říkám, že na Vánoce nic nechci. O co mi o Vánocích nejvíce jde, je strávit je společně, nestresovat se, s dobrým jídlem a prostě je jen tak prožít. Poslední roky se mi přesně to daří zažívat, a to je pro mě nejvíc.
