Myslíte si, že generace Z nedokáže ocenit práci ostatních? Že nesportuje, protože ji k tomu rodiče nevedli? Daniela Hezinová vás rychle vyvede z omylu! Šestnáctiletá cyklistka, která na nedávném Evropském olympijském festivalu mládeže vybojovala úžasné 12. místo, nám napsala: „Vaše produkty mi zachránily sezonu. Děkuji za to, co děláte.“
Co, nebo kdo vás přivedl na myšlenku Juvenil takhle pochválit?
Řekla jsem si, že prostě chci poslat zpětnou vazbu, protože vím, že může hodně lidí potěšit, udělat jim radost. Chtěla jsem, abyste věděli, že děláte dobrou práci a vyrábíte jeden z mála produktů, se kterým jsem tak moc spokojená. Vlastně nejen já, ale celá moje rodina.
Jak velkou roli hrají vaši blízcí v tom, čemu se věnujete?
Teď zrovna jezdím závodně na kole, ale hrála jsem i hokej a soutěžila v rychlobruslení. Nejvíc mě asi ovlivnili bratránci, jeden byl hokejista, další jezdili na kole. Právě hokej se mi moc zalíbil, takže jsem ho do kovidu hrála. Jenže pak se zavřely stadiony, nemohli jsme trénovat, tak jsem začala jezdit na kole. V rodičích mám samozřejmě obrovskou podporu, ale řekla bych, že můj největší fanoušek je děda. V hokeji se vyzná, ale cyklistice absolutně nerozuměl. Přesto na ni teď hodně kouká, po každých závodech mi volá a moc drží palce. A taky mi fandí kamarádka Eliška Kvasničková, jezdíme spolu v týmu. Na mistrovství republiky mi dokonce udělala banner.
Proč jste si ze všech sportů, o kterých mluvíte, zvolila právě cyklistiku?
Když minulý rok v zimě skončila hokejová sezona, řekla jsem si, že už budu dělat jenom kolo. Vlastně se všechno ani nedalo moc stíhat, bylo to časově náročné. Kolo vyhrálo. Ani nevím proč. Zkrátka mě baví nejvíc.
Vyměnila jste kolektivní sport za individuální. V čem vnímáte největší rozdíl?
Když si to na kole pokazíte, většinou si to pokazíte jenom sami. Nikdo jiný vám ten výkon nezpacká. V kategorii dospělých už je to trochu jinak, ale v mládeži moc velký podpůrný tým nemáte. Jedete jenom za sebe.
Kterého sportovního úspěchu si zatím vážíte nejvíc?
Jako největší úspěch beru loňské 11. místo na Evropském olympijském festivalu. I když nebyla medaile, byl to náročný závod a dala jsem do něj všechno. Letos jsem jela Ronde van Vlaanderen, největší belgickou klasiku. Skončila jsem sice desátá, ale byl to fakt dobrej závod. Spokojená jsem i s výhrama doma, třeba na Mistrovství Ústeckého kraje v cyklokrosu 2021. Medaili jsem přivezla i ze Závodu slovenského poháru. A abych nezapomněla, za mega úspěch považuju, že jsem byla letos vybraná jako vlajkonoška české výpravy pro Evropský olympijský festival mládeže ve slovinském Mariboru.
Přijde čas a „přesedláte“ z kategorie juniorů do kategorie dospělých. Z vašeho pohledu, je sportování na mládežnické úrovni jednodušší, snazší?
Myslím, že je jinačí, ale je to hlavně o člověku, jak k tomu přistupuje. Junioři můžou sport brát víc jako hru a nevytvářet na sebe takový tlak. Když to ale myslí opravdu vážně a berou to víc profesionálně, musí se sami rozhodnout, kolik tomu dají. Já se snažím tu profesionální kariéru nastartovat. Co třeba dost lidí nechápe je, že trénuju úplně sama. Vyhovuje mi to nejvíc, nepotřebuju vnější hnací motor. Kolo mě prostě baví a něco uvnitř mě žene dál.
Jaké vlastnosti by podle vás měl mladý sportovec mít?
Potřebuje mít zázemí a pak hlavně drajv, chuť se tomu věnovat dlouhodobě a schopnost jít si za svým. Být sebevědomý, umět se odpoutat od neúspěchů a poprat se s nimi.
Máte recept, jak na to?
Neúspěch samozřejmě hodně mrzí. Ale pořád jsme ve věku, kdy se tím sportem bavíme, takže nejdůležitější je odvést, co odvést chci. Někdy jsem se závodem spokojená, i když to není na medaili. Protože vím, že jsem jela nejlíp, jak dokážu.
A teď otázka, která musí přijít: Čím to podle vás je, že dnes děti tak málo sportují?
Já si myslím, že si prostě neumí stanovit hranice. Takové dítě v páté třídě už dokáže přemýšlet samostatně, nemusí se tolik ohlížet na to, co říká maminka. Právě naopak, může jít ven hrát to, co hraje doma na počítači. Ve finále je to větší zábava, a ještě se protáhne na čerstvém vzduchu. A taky si myslím, že radost z pohybu kazí někdy ve školách. Ne každý je sportovně nadaný a učitelé žáky nutí šplhat po laně nebo hrát fotbal, když je to absolutně nebaví. Tím pádem to dítě už nikdy ven hrát fotbal nepůjde, že jo. Radši se zašije doma u počítače nebo mobilu, nevidí ve sportu radost, kterou může dávat.
Vraťme se zpátky k vašemu aktivnímu sportu. Kolik času musí mladá, úspěšná cyklistka věnovat regeneraci?
Vlastně je to úplně základní každodenní protahování, kompenzační cvičení – to si většinou udělám dvakrát denně – a pak masáže, občas fyzioterapie. Není to ani tak proces regenerace jako starání se o tělo, aby něco neselhalo. Po těžkém tréninku absolvuji něco na způsob kryoterapie, vlezu si třeba nohama do ledové vody na 15 minut. To je úplně super způsob regenerace. Někteří sportovci tam vlezou celí, to ale úplně nechápu, jak zvládají.
Jak velkou váhu přikládáte při tak extrémních výkonech vyváženému jídelníčku?
Jím úplně normálně. Snažím se jenom vyhýbat těžkým jídlům, takže si před tréninkem nedám knedlo-vepřo-zelo. Jinak to moc neřeším. Hlídám si, abych jedla dost a nedostala se do kalorického deficitu. Jsem pořád ve vývoji, takže potřebuju držet dobrý poměr mezi výškou a váhou.
S trenérem stravu konzultujete?
Náš trenér je biochemik, dělá nám rozbory krve. Teď jsme třeba řešili železo, měla jsem ho málo. Doplňuji ho, pokud možno z ovoce a zeleniny, když to v zimě nejde, tak z doplňků stravy.
Patří mezi ně i Juvenil…
Je to tak. Přivedla mě k němu Lucka Neumannová, natočila o něm video. Tak jsem si řekla, že by určitě nekecala a přemluvila jsem tátu s mamkou, ať ho koupí. Byli jsme všichni dost často nemocní. Teď ho bereme a fakt je to rozdíl. Já třeba, když takhle náročně sportuju, jsem měla občas trošku oslabenou imunitu, věčně jsem byla nachlazená a nemocná. To se teď dost zmírnilo. Od zimy, co Juvenil beru, jsem nemocná nebyla. Po posledním závodě jsem trošku nastydla, ale řekla bych, že díky Juvenilu byl ten průběh opravdu mírný a za tři dny mi bylo úplně dobře. Juvenil je pro mě teď takový life saver.
Na konec pár rychlých otázek. Co je ve vaší domácnosti nejdražší?
Kola, to je jasný. Mám svoje cyklokrosový, dvě silniční, pak náhradní kola, horské kolo, časovkářské a pak taky ty, ze kterých už jsem vyrostla.
Kdy máte největší hlad?
Pořád. Ale úplně největší po závodě.
Kdy se cítíte nejlépe?
Když dojedu do cílové rovinky a jsem první.
Jaká je vaše největší touha?
Vyhrát mistrovství světa a Tour de France.
Co nejšílenějšího jste kdy podnikla?
Scrolovala jsem v pokojíčku na Instagramu a našla závod Ronde van Vlaanderen. Koukám, že jede i moje kategorie, tak běžím dolů a říkám: Tati, pojedem na výlet do Belgie? A jeli jsme.
